Kočičí

Byl jeden kocour, jmenoval se Atos, tedy zkráceně Atík, po našem hezky česky - Otík. Bydlel si u nás v rodině čtyři roky a potichu a cíleně se stal tichým pánem našeho domova.Bodejť by ne, jeho postava kočičího Schwarzenegra vážící v dobách kočičího blahobytu kolem devíti kil, byla nepřehlédnutelná, krásná, estetická a hlavně všude.

/Pod nohama, na židlích, na vaně a taky ve svém milovaném houpacím křesle - nejlépe opravdu    h o u p a j í c í m !

Panička se však rozhodla, že mu pořídí kamarádku - dvouletou kočičku Miky, ne právě  v dobrém psychickém stavu, po životě v minulé rodině a stěhování a zabydlování.

K dokreslení obrazu vidiny vysněného kočičího společenství  dodávám, že kočička má 1,5 kg živé váhy i s chlupama. /Peršanka/

Tam, kde si náš Otík nosí místo ocasu hrdou  pyramidu zvící Eifelovka, tam má Mikynka opadaný vánoční stromeček už po několikáté sezoně!

Oba jsou vykastrovaní, takže žádný strach a žádné překážky v krásném kočičím souznění......

Ejhle!

Otík má svoji milovanou dvounohou paničku a nehodlá se dělit ani o letmý pohled jinam než do svých kočičích očí a ani o otření se o nohu, natož pak o misku s jídlem, houpací křeslo a vášnivé mazlení se členy rodiny.

A tak si Mikynka občas užívá prskání a zastrašování.

Je to ale holka statečná a probojovává si svoje místo.

I rozhodla se panička řešit tuhle situaci promptně, a stylem jí vlastním.

Konstelace!

Výborná věc!

Vybrala si ze zúčastněných zástupce, který hrál kocourka a zástupce křehké Mikynky.

Byl z toho hodinový monolog egoistického kocoura, který si povýšil paničku na svoji partnerku resp. sebe povýšil na partnera a vládce, myslel si, že udává směr a rytmus chodu hodinových ručiček a tón poslední světové módy.

Nabubřelost, kulišáctví, a kočičí nos nahoru......

Přiznal, že ústupek ve formě uznání kočičky jako rovnocenné členky našeho klanu, by pro něj znamenal údajný společenský pád a s pocitem, že "jednou bude ještě hůř! Hrůza! Co když  příjde ,nedejbože a mňau, ještě dvounohý mužský element do  baráku, zabere jeho místo vedle paničky, a dost možná i v jeho houpacím křesle,a nakonec by mohl i příjít ,i o svoji misku s granulkama.

Ne, žádné novoty do baráku, žádné nové členy! na to on dohlídne.

Když bude nejhůř, dokáže si i trošku zaškodit.

"Vím dobře, jak včas vytáhnout drápky a nebo označkovat všechny rohy!"

'Já sice předu, ale to je jen takový "image", jinak všechno vidím!!!!!"

Pochopili jsme.

Škoda, že se nedají tyto kočičí konstelace předvést na Silvestra!

ZÁBAVA ZARUČENA!

Toto setkání jsme se doslova prováleli na zemi a to jedni proto, že hráli čtyřnohá zvířata a druzí proto, že se váleli smíchy.

Jak to dopadlo?

Vysněné kočičí společenství bude.

Smíření přišlo v pravý čas.

Teplo rodinného krbu bude pro všechny stejné a příjemné.

A já vám doporučuji, zjistit někdy, co si myslí vaši miláčci.

Jana