Můj život

Můj život

Můj život táhl mě jak magnet k vodě
nedívala jsem se na ni z lodě
mě lákaly neprobádané vody
co napáchaly mnohdy škody

často po hlavě jsem do nich skočila
nedbala ničeho, a pak se topila
ze všech sil pomoc hledala
zoufale plavala na pevný břeh

někdy radost, jindy pech
s vypětím sil se na břeh drápala
když jsem se topila, tak málo chápala

skákala a padala
poučit se nedala
také zranila někdy klela
ale měla jsem, co mít jsem chtěla

vstupovala do tajemných vod
jenž lákaly svou nahotou
já podléhala v jejich svod
však trpěla jen prázdnotou
vodou kalnou jsem se dusila
trest za to, že pít jsem ji zkusila

jednoho dne došly mi síly
a pak jsem se ztratila pod vodou...

z velké dáli slyšela jsem hlas
co říkal
že tudy cesta nevede
kdo nepochopí dojede

ten hlas mi radil
že mám vodu nechat být
přestat do ní skákat, padat, pít.

A já se vynořila nad hladinu...

Pomíjivá radost
bolest, slzy
prosby, nářky, klení
vše, co bylo zmizelo
už není.

Teď dívám se jen z břehu
na hladinu cizích vod
jsem hluchá a slepá pro jejich svod
přestala mě lákat magická hlubina
něco je pryč, něco začíná.

Toužím najít tůňku lesní
kde se žije, kde se nesní
kde voda má barvu zářivou
obejme mě něhou jiskřivou
kde v blízkosti budu spát
a objetí její bude mě u srdce hřát.