Chyba neexistuje

Kdo  prožívá nejednoduchý život plný zodpovědnosti, často stojí na křižovatce a rozhoduje. Někdy ,vědom si své zodpovědnosti, zvažuje a zvažuje a pak koná a někdy koná a pak teprve zvažuje či hodnotí.

Pozdě "Bycha honit", či "Sypat si hlavu" popelem nebo "Spílat sobě" a podobně je dobré jen pro pěstování si pocitů sebemrskačství a nebo sebelítosti.

Zatlačování svých činů do skrytých zákoutí našeho já, do tmavých sklepů našeho podvědomí, uzavírání energie a popírání sama sebe.

Je to taková zaběhaná tradice.uzavírání energie .

Ale já tvrdím, že:

CHYBY NEEXISTUJÍ!!!!!!! ............Ať již je dopad našeho konání jakýkoliv.

Asi někomu tímto tvrzením udělám radost a možná někoho tímto tvrzením pozlobím. /Na chyby se dá svést hodně, že?/

Možná je to pro vás nepochopitelné, ale vše vysvětlím.

Pokud se rozhodujeme v nějaké situaci pro jednotlivá řešení, zvažujeme přesně ty skutečnosti a informace, které v danou chvíli máme k dispozici, respektive které si uvědomujeme, či nám je doporučuje naše intuice.

Pokud se na základě těchto informací rozhodneme pro řešení. je to to řešení za daných podmínek nejlepší.

Je to jako bychom vkládali do našeho počítače v určitý okamžik  rozhodující data.

Náš počítač je v danou chvíli vyhodnotí vypočítá výsledek.

Pokud do počítače vložíme s určitým odstupem data znovu, už se projevuje jiný čas, datum, jiná struktura problému, jiný náhled a počítač tyto data vyhodnotí jinak a zvolí jiné řešení.

Ani my nejsme za pět minut, či za hodinu či za den, nežřkuli za delší časové období ve stejné situaci jako při akutní potřebě rozhodnutí.

Přiznám se, že mnohokrát jsem stála v těžké situaci, kdy jsem zoufale hledala řešení. Mých mnoho kamarádek a kamarádů, známých a rodinných příslušníků radilo a snažilo se pomoci. Bylo to dobré, pokud víme, že nás někdo vyslechne, porozumí a pocítíme pocit sounáležitosti.

ale na konci své paže stojíme zase jenom my, se svými starostmi a jen my zodpovědně vyvíjíme svůj život.

Jako vstupy do počítače, či do daného řešení problému počítáte svoji situaci, svůj věk, výchovu, momentální schopnosti,zdravotní stav, zkušenosti, minulé problémy a jejich řešení, podporu z okolí a svoje strachy a jistoty.

Tyto věci jsou ve vztahu k okolí nesdělitelné, nepřenositelné a ve vašem případě třeba i neopakovatelné.

Vycházíte tedy z těchto úvah a konáte.

Za čas se k dané situaci vracíte a hodnotíte, odsuzujete a trápíte se.

Udělal jsem chybu!

Že jsem to neudělal jinak!

Ale to už hodnotíte s odstupem a v jiných podmínkách.

O to nesmyslnější je, když nás odsuzuje někdo z našeho okolí a snaží se nám vnutit svoji představu a její řešení.

Nelogické, že?

Je to někdo, třeba i nám blízký, který i v dobré víře, nemohl být ve stejné situaci jako my i kdyby si to stokrát myslel.

Lepší než  hodnotit svoje domnělé chyby a hledat v sobě viníka, či potlačovat dopady svých údajných špatných rozhodnutí je přiznat si fakt, že to k nám patrří, formuje to náš život, posiluje to naše kroky.

Přijmout daný stav s láskou a dívat se na náš život jako na vývoj a růst dítěte, které kráčí po schodech školy do vyšších tříd a k náročnějším zkouškám.

Pokud si z některé situace vytvoříme CHYBU našeho života a tudíž i POMNÍK NA HŘBITOVĚ NEPSPĚCHŮ, bude v tomto hrobě ukryta naše síla jít životem naplno dál.

V jedné konstelaci jsme řešili komplikovaný vztah matky s dcerou.

V podtextu rodinné tragedie v podobě rozvrácených vztahů a nelásky u rodinného krbu bylo asi záměrné nenarození miminka oné maminky.

Jednoduše, žena si nepřála dítě a tak si asi pomohla k jednoduššímu životu bez něj, který ale zase tak jednoduchý nebyl. Vzhledem ktomu, že si nepřiznala svoji situaci a jako silně věřící se začala obviňovat, hledat útěchu ve víře, vzdalovala se rodině až úplně citově ochabla a stala se z ní přežívající loutka která svoji uzavřeností, bezcitností a přetvářkou rozčarovala svého muže a vyhnala z domu svoje dcery.

Těžký život pro ní i pro ostatní.

Samozřejmě její svědomí je její věc. ale utkvělo mi na tomto případě spíš jen to, že pokud člověk jedná v souladu se svým svědomím ale jen udělá domnělý chybný krok, /říkám že chyba neexistuje/, měl by přijmout svoje rozhodnutí s láskou, jako jediné možné, podpořit s láskou svoji jedinečnost a individualitu, podívat se na všechna rozhodnutí i z těch přijatelnějších úhlů pohledu a poučit se.

Pokud přijmeme sami sebe jako strůjce svého života, jako jediného vlakvedoucího na trati krajinami této Země, posílíme svoji energii a vykročíme v plné síle do úšpěšné budoucnosti.

Přestaňte se trestat a obviňovat za své domnělé chyby, přestaňte poslouchat ty, kteří by vám nejraději diktovali svá řešení,

       podepište se pod vše, co jste v životě udělali a s úsměvem vykročte vpřed!

                 Soudit se můžete jen vy a vy víte, ŽE CHYBA NEEXISTUJE!!!!  ....

/Oprava pro matematiky:- chyba existuje maximálně ve výpočtu!/

                                                           Jana