Peču,peču bábovku......

....."Je mi čtyřicetpět a jsem unavená a nechce se mi nic dělat. Děti jsou už na okraji hnízda, už jen koukají jak vyletět, roztáhnout křídla a: " Hurá do světa.!" A já jsem se celý život těšila až jednou budou velcí a já budu mít čas na TO A TAMTO a teď už nevím co vlastně TO A TAMTO bylo.

Jsem unavená a nevím jak dál"......

Povídala paní, která si přišla ke mně vypít šálek čaje a doufala že jí dám návod na radost.

'Ano i ne..

Já návod mám, ale stejně tak jako tak ten spouštěcí knoflík bláznivého ohňostroje jménem ŽIVOT si bude muset najít a stisknout sama.

Je to totiž tak.

Když se narodíme, ochotně přiběhne náš rozum a v okolí hledá usilovně vzor, jak se chovat, jak se  po světě pohybovat.

Jsme malé děti a jsme jak čerstvě uhnětené těstíčko.

Nevíme ještě čím budem, ale už máme složení. a láskyplné uhnětení.

Rozum spolehlivě najde formu FORMU DÍTĚ /dítě hodné, díte neposedné, dítě plačtivé, dítě zvídavé, - stačí si vybrat/ a my se do té formy pěkně nacpeme a už se pečeme.

Rosteme a zvětšujeme se a pomalu nám přestává tato forma stačit. Tu a tam nám začíná něco přebývat a utíkat z formy ven, jsme neforemní a přetýkáme tu a tuhle a bubláme si svoji a máme tendence rozbít staré formy a hledat netradiční jinou individuální NE-FORMU.

Tomu se říká puberta tedy FORMA PUBERTA.. A my  ní přeběhneme i když by jsme to nikdy nepřiznali. Jsme přeci PRUDCE ORIGINÁLNÍ!

Zase se to naše těstíčko vtěsnalo do formy, která má svá skrytá pravidla a tvary.

Myslíme si, že jsme vymysleli něco nového ale stejně to je tvar party,  skupiny a generace.

Přejdeme - li bez následků a nepopraská li naše formička, Jsme na prahu dospělosti.

Hledáme si svoje štěstí partnerta, lásku společnost.

Stane se a už jsme v páru a zamilovaní.

Krásný to čas.....Objevování , nalézání, snů a fantazie, Hlava plná snů, náruč plná lásky a v srdci touha být všude a vším.

Potkáme svět, potkáme sebe a potkáme lásku.

Svatba?

Ano.....a už jsme manželkami či manželi.

Okoukané scénáře z našich rodů, okopírované postupy a FORMA, do které jsme se napasovali se jmenuje MANŽEL/KA.

ale za chvíli je ve formě málo místa a přibyde nám ještě kousíček těstíčka.

Je to malé, milé a potřebuje to naši celodenní péči.

A tak zvětšíme formu na trochu větší a to je FORMA jménem RODIČ.

Je to taková FORMA - UNIFORMA.

Začíná to nenápadně. Chvíli ještě jsme to my, kdo taháme za nitky svých možností, volíme jen svá pravidla a opíráme se výhradně jen o svá rozhodnutí. /které obsahuje naše FORMA - univerzálně vytvořená kolektivem maminek a tatínků předchozích a současných.

Má to však svá pravidla, omezený čas i energii.

Za chvíli je ale naše svoboda radost i rozhodnutí v rukách našich nejmenších milovaných dětiček a my jen dobíháme o obíháme a pobíháme a s láskou plníme jejich /nebo svoje? .....hm teď už vlastně nevím čí!/ sny.

A najednou je hnízdo prázdné a děti i se svými nebo našimi sny jsou pryč.

"Ahoj mami a tati, přijedu se na vás koncem týdne, nebo měsice nebo léta mrknout jo?"

"A kdybych nepřijela tak někdy cinknu, OK?"

To znamená  /přeloženo do maminštiny/:

Prosímtě, žiješ? já tedy rozhodně, někdy se za vámi zastavím, ale nevím kdy, určitě! ale budu ráda, když mi uvaříš tu dobrou svíčkovou, přijedeš pro mě na nádraží a vypereš mi prádlo.

No trochu jsem ho letem světem zapoměla vyprat.

Jo a přijedu s Frantou.

Tak pa mami a tati

./konec překladu/

Jo a co teď.

Únava, prázdnota, samota......

A je to!

V naší kredenci došly FORMY!!!!!!!!

Žádná už není!!!

Zapoměli jsme, že jsme původní těsto, které se jen pasovalo do seriově vyráběných univerzálních FOREM a UNIFOREM.

Že prapůvodně jsme byli jen krásné růžovoučké těsto, které vlastně vůbec nevědělo ČÍM BUDE, ale vědělo jen z čeho se skládá.

Že mělo hlavu plnou ideálů a snů, náruč plnou energie a v srdci touhu poznávat svět.

MÁM  PRO VÁS PŘIPOMÍNKU.:

Ne každé těsto potřebuje FORMU aby bylo NĚČÍM.

Ve formě se přeci pečou jen BÁBOVKY!

A tou my nejsme.

Vraťme se na začátek téhle cesty. Uvědomme si, kým jsme chtěli být, vzpomeňme si na své sny.

Vyjít na louku, dívat se jen tak do nebe a říct si, že já jsem na začátku a jsem důležitá jen a jen sama pro sebe a své plány.

'A nebo jinak:

Udělejme si generální úklid ve skříni s FORMAMI a vyhoďme je do pryč.

Vždyť když vyklopíme těsto rovnou na plech, tak z něj může být i DOBRÁ BUCHTA!

Prostě dejme sobě svůj jedinečný tvar a jedinečný cíl.

Za to nám ta druhá půlčička života stojí, že?

Jana