alternativní psychoterapie,vědma koučink, tarot
Bylo, nebylo, docela nedávno tomu, hnaly se krajinou černé mraky. A s nimi i kapky vody. Hnaly se někam k moři a vzaly to zkratkou přes hory.
Tam se však mrak zakymácel, roztrhl a vycedil všechnu svoji zásobu do údolí. Byl podzim, vlahý večer a kapky vody bubnovaly na vše, co jim přišlo do cesty. Některé se vsákly a některé zůstaly přichycené na lístcích trávy a okvětních plátcích drobných kvítečků.
Pohupovaly se, kolíbaly se a kutálely.
Jedna ta kapka se nespokojeně vrtěla na lopuchu a ani trochu se jí to nelíbilo.
"Je to tady nepohodlné,pichlavé a studené.Bojím se že skápnu někam do špinavé hnědé hlíny.No fuj!To je snad omyl!!"
"Halo! ůHalo!" šustila a vrtěla se!
--To byla neplánovaná zastávka!--
"Chci jít odtud pryč! Tak je tu někdo?".......
Seběhlo se něco zvířátek, mravenců stonožek a píďalek a přemýšlely co se dá s takovou kapkou vody nejlépe udělat.
Kapka se snažila ohromit ty čumily a vysvětlovala:
"Já jsem tady neměla být, já jsem "Kapka"! a měla jsem doplout na mraku až k moři. Jsem totiž "Mořská kapka vody.""To je to pravé!"
Zvířátka a broučci slyšeli jen chvění listu a pozorovali neklidně se převalující vodu.
Kapka se protáhla a spustila:
"Byla jsem mořem,byla jsem nekonečným oceánem....byla jsem modrou vodou a byla jsem i u Afriky a Indie....nesla jsem na svých zádech námořníky a ukazovala jsem cestu delfínům"
Zvířátka se pořád dívala, ale viděla jen trochu vody stékající po lodyze lístku a kapající z lístku na lístek.
Beztak by asi nevěděla, co je to ta Afrika, delfín a ti námořníci.
A tak spustila o své báječné hře nad vodní plochou, když byla třepotavým oparem nad hladinou.
Pokračovala popisováním své úžasné cesty nad nádhrenou krajinou když byla schována s ostatními kapkami v mraku.
Nadskakovala při tom a snažila se všem ukázat, co to je vznášet se a létat.
Ale přízemní fauna jen zívala a podupávala nožkama a stonožkama, aby si vydupala pelíšek k nočnímu spánku.
Kapka byla smutná.
Minulost byla minulostí a současnost je šedá, zbytečná a hrozivá. Neustále se bála, že zapadne tam mezi hlínu a kamínky.
"Fuj...Jak jen někdo může téci tímhle bahnem?"
/nedivte se,byla přeci mořem, že?/
No, ale napadlo jí, že začne vysvětlovat svým divákům čím má v úmyslu být. /Pokud se - jejda, jejda - udrží na tomto lopuchovém listu./
A tak začala ....
"No chápejte přeci.... jsem kapka slané vody.... byla jsem mořem, pak párou a nepřísluší mi nic víc ani míň, než klesnout zase na krásnou nekonečnou vodní plochu a být zase po boku velrybám."
Broučci už zavírali oči a zvířátka pomalu usínala.
Nic nového pod sluncem....
..............šustot deště a ševelení kapek...
Kapka se snažila víc a víc zaujmout posluchače a tak bájila a vytahovala se do všech stran a popisovala neskutečné mořské světy.
Nic, nic, nic....
Její energie se ztrácela ve snaze oslnit, zaujmout, ohromit a udržet se na společenském žebříčku domnělého zájmu a listu lopuchu.
Snažila se oslnit, ale byla rozteklá a zaprášená a hlavně rozhozená..
Najednou však něco oslnilo ji!
VYCHÁZEJÍCÍ SLUNCE!
PAPRSKY!
ZÁBLESKY!
Jak se slunce dostávalo nad údolí, začal se každý jeho kousek odrážet v kapce rosy a s ním i celý kraj, všechny květy a každé stéblo trávy.
Zvířátka užasla:
,Nad hlavou krásné velké slunce a před sebou na lopuchu ještě jedno, zářící - malé - a v kapce vody snad celý svét?
Všem okolo zjihly oči a mile se usmáli na kapku vody.
Konečně uviděla v jejich očích sebe a pochopila kým ve skutečnosti je.
Je KAPKOU VODY!
Pochopila že není důležité, čím byla nebo by mohla být a tak se zachvěla a ukázala všem čím DOOPRAVDY JE.
Kapkou vody zrcadlící vše....
JSEM TADY A TEĎ NA SPRÁVNÉM MÍSTĚ! rozvlnilo kapku.
A byla šťastná.
V tu chvíli pohladily paprsky slunce zavřené kalíšky květů a orosené mechy..
V tu chvíli prohřály paprsky slunce každý kout a vyhnaly stíny.
V tu chvíli se kapka vypařila a s velkým smířlivým výdechem odplula do mraků a s nimi do moří k Africkým či Indickým a nebo Australským břehům.
Kdo ví........
Jana Tůmová