alternativní psychoterapie,vědma koučink, tarot

Taková malá zkouška

Kdo na světě vládne?

 

„Láska, která sídlí v srdci.“ odpoví Bůh a opře hlavu o své rameno a šibalsky mrkne na jednoho ze svých učedníků.

 

"Myslím že ne", špitne učedník tichounce a podívá se svému učiteli rychle do očí."

"Proč myslíš že ne? Láska je přeci léčivá, všemocná a nade vším. Tak jsem stvořil svět", podivuje se Bůh.

"To ano ?mistře, ale nemusí sídlit jen v srdci, sdílí ji i ego, duše a tělo" zablýskne se učedník..

 

"Ano, ale srdce je to, co tě vede.

Zeptej se srdce, to ti napoví. To tě povede"

 

„Ale Bože, tohle je Země a tam přeci vládne ego“ říká učeň.

„Ale kuš! Ego! Jak by to asi vypadalo?“ Zachmuří se Bůh

 

Víš co? Vsadíme se, já jsem přesvědčen, že s láskou v srdci zvládnu i ten nejtěžší život.

 

Bůh se nadechl vyfoukl obláček jemné páry.

„ Rozhodnout se v životě je přeci tak jednoduché!“ podotkl a šel se připravit na život, kde stačí jedno rozhodnutí..............rozhodnutí podle srdce.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

…............................

Je mi 33 roků a jsem zoufalý, povídá muž. Mám problémy v práci. Nebaví mne život.

Nemůžeme mít se ženou děti a tak jsem v neustálém koloběhu svých aktivit. Hraji hokej, tenis, mám 3 zahrádky asi 50 stromů, dvě vysoké školy a dvě garáže.

2 auta a každý týden jezdím na jednu ze svých dvou chat. /vzdálené jsou přes 200 km.

Moje žena je unavená a já mám pocit, že nejsem dost dobrý ochránce rodiny, rodičů kamarádů a všech.

Poslední dobou jsem měl 2 havárie. Už se bojím i sednout i na pouťové autíčko.

Pochopte, záleží mi na tom. Aby mě všichni měli rádi.

Mají mě lidi rádi?

Co myslíte?

 

"Měl vás rád váš otec?" ptám se.

"No rád......rád nás asi měl to se poznalo podle toho, že nás neustále   p é r o v a l    aby z nás   n ě c o    b y l o    , zkoušel nás, dirigoval hlídal a dohlížel a ještě jsme museli    č a s o v ě     stíhat spoustu      p r o d u k t i v n í c h    p r a c í,     systematických     č i n n o s t í,   a  r e a l i z o v a t     jeho  i n t e l e k t u á l n í       nápady.

V našem volném čase na nás dohlížel jestli dobře plejeme zahradu či natíráme plot. To víte 2 zahrady a 2 chaty, nebyl čas si hrát.

 

Miloval nás cukrem a bičem.

 

Byl to     v e l k ý ,     správný a dobře      s i t u o v a n ý     muž s velmi velkou      v z d ě l a n o s t í.

 

"Aha," odpověděla jsem, "a co pohlazení, uznání, ocenění?".

"Jak? Co tím myslíte?" nechápavě odpověděl klient.

 

"No, byl na vás pyšný?"

 

"Äno , když jsme sklidili pole brambor dřív, než se podle harmonogramu dalo očekávat tak nám dovolil jít do kina.

Zemřel brzy, upil se, myslím že ho nebavil život."

….......................

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

Slyším křik a pláč, je mi zima ale musím tady být. Jsem v nějakém domě. Úkolem mým a asi pěti lidí kolem mne je zabíjet malé děti - chlapečky a mladé lidi.Je tu  se mnou i můj nynější otec.

Nechci to, ale nemohu nic dělat.

Dostali jsem rozkaz, zabíjet.

 

Vzbouřil jsem se, neboť miluji lidi. Tak moc je mám rád, a nemohu ubližovat. Jsem citlivá bytost a jsem člověk, Jak může člověk člověku ublížit.

Ne nejde to.....Nemůžu, bolí mne srdce.....Cítím s nimi, cítím jejich strach, cítím jejich zoufalý boj o život, cítím jejich bolest.

Nemůžu, bolí mne srdce.....Dost!

Dost!!!

 

"Dělej!",křičí otec, "zabíjej, je jich jen pár …....jestli nezabiješ tyto hochy zahyne celé město, zahynou všichni ti,které znáš......zabíjej a osvobodíš....."

"Nemohu, nemohu,..........klepu se hrůzou",

Mám dvě možnosti, buď nezabíjet a zůstat tak věren svému srdci.

Ale pak na to doplatí ti, co čekají na mé rozhodnutí.

 

A nebo zavřít svoje srdce a odpojit veškerý cit a pak udělat mechanicky to, co po mně chtějí...ale odsoudit tak sebe a svůj rod pro život bez srdce...... bez citu.

 

 

Ve jménu života........!

Ve jménu lidství........!

 

Promiň mé srdce........!

 

…..

Zůstávám v cele, snad je to klášter a jsem tam sám, je mi asi chladno, nevím, nic necítím...

je tam pusto.... nevím nikoho neznám.....

je tam asi tma.......nevím nic nevidím...

není tam asi život...... necítím ho...

není tam ani bolest..... necítím ji

 

je tam jen smutek, prázdnota.....

na ničem nezáleží........

 

Přichází zachránce a něco mi podává, malou lahvičku, je na ní lebka a zkřížené kosti...... on cítí, že já už nemůžu dál.....

cítím jen chlad ….. je tu zima......zima.......

Bez citu se nedá žít!

 

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

 

Už vím proč mi ve 21 století tolik záleží na lidech na jejich uznání.

Můj život má hodnotu lidských pohledů, které mě vidí.

Už vím proč mi záleží na mínění lidí, jsou to tí hoší, kterým jsem vzal život a nyní mi přišli připomenout odpuštění.

Už vím proč nesnáším dětský pláč.

Už vím proč nemohu mít děti.

Už vím, že když nemám srdce nedokázal bych dělit svoje Já mezi mojí  ženu a  naše dítě..

Už vím, že prokletí rodu - žití bez srdce -, by se neneslo jen z otce na mne ale i na mé děti.

Chybí mi cit a chyběl i mému otci a stejně tak i jeho otci.

Proto jsme byli neustále pod tlakem a přetížení, neznail jsme hranice, které nám určuje cit a které neznám ani já..

 

Už vím proč měřím svůj řivot množstvím ujetých kilometrů zasazených stromů vyhraných hokejových zápasů.

Už vím proč nekonečně honím své tělo až do padnutí.

Už vím, proč necítím bolest, krásu, něhu.

Už vím, proč se mi nechtělo žít.

Už vím, co znamenají ty havarie...

Už vím že pokud zůstané ve mne tento příběh, nepohnu se dál.

Je čas poprosit o POCHOPENÍ tam, kde zůstalo ležet tolik obětí a také opuštěné a zbědované srdce.

 

Pochopení – vždyť jsem neviděl jinou možnost jen zabít svoje srdce. A teď ho beru zpět.

 

a osvobozuji oběti ,sebe i svůj rod.

 

Vidím barvy, začíná mi být teplo....

těším se na život.......

 

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX.

 

„Vidíš Bože?“ usměje se učedník a napodobí blahosklonné gesto svého mistra.....

 

„Učil jsi nás, že na Zemi máme vždy využívat všechny svoje energie tedy Duši Ego Srdce a Tělo.

Nikdy nemůžeme upřednostnit jedno na úkor druhého.

Z čehož vyplývá?.“........otáže se učeň a začne se pohupovat jak učitel, když zkouší svoje žáky: „z čehož vyplývá,.

že pokud by tvé srdce předalo vládu rozumu, mohlo mu ego pomoci přenést se přes tento děj.

Našlo by řešení, které srdce nevidělo.

Pomohlo by otupit hrany bolesti a vyřešit tuto matematickou rovnici.Otevřelo by dveře a našlo východisko.

 

Kolikrát se v životě stane, že je nám něco pocitově velmi nepříjemné ale naše milosrdné ego cílevědomě a chladnokrevně posune děj dál, a ještě shrne situaci se slovy „Lepší vrabec v hrstí než holub na střeše!“ a nebo „ Uteč, dokud je čas“.nebo velmi ingteligentním . „Když musíš tak musíš“...

"Kdybys pro tu chvíli dal vládu egu, věděl by jsi, že by dokázalo najít cestu nejmenšího zla. Ochránilo by tě a zdůvodnilo svá rozhodnutí tak jako to umí jen dokonalý analytik rozum, kterého jsi vymyslel.

I On vládne láskou, a s láskou chrání tvoje srdce.

Mohl být ozdravený rod a v tom dalším  smutném životě by jsi nemusel čekat na spásu léčitelů."

 

„Máš pravdu“? V  sehraném týmu je láska součástí všech a každý má to své místo. Nikdo není víc ani míň"pronesl Búh a zatvářil se, jako malý andílek když dostal pětku.

Otočil se na podpadku, poskočil si ,aby jeho učeň nic neviděl a neslyšel, šibalsky mrknul jedním okem a tichounce pískl.

 

A zkouška je u konce......luskl prsty a rozplynul se nad mraky.

Fotografie použita dle Creative Commons Kirt Edblom  © 2010 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webu zdarma s WebnodeWebnode